*Rok 51 Koloniální éry, Térijské impérium, hlavní město Arantie.* "Můj pane, admirál Natear z Patnácté císařské flotily utrpěl od eraklejských rebelů těžkou porážku," řekl generál a klesl na kolena. Dva legionáři, kteří tě dosud jen pevně svírali, srazili na zem i tebe. Nejmocnější muž světa se otočil a jeho šarlatový plášť zavířil. Vypadal starší, než sis jej představoval na základě podobizny ze zlatých mincí a zjevně poslední dobou špatně spal. Vlastně jsi se mu nemohl ani příliš divit. Térijská armáda v nedávné době utrpěla několik drtivých porážek a válka se tedy pro tvé nepřátele nevyvýjela kdovíjak dobře. "Generále Scavello," oslovil imperátor tvého věznitele, "opustil jsi legie v Telthuneji jen proto, abys mi přinesl špatné zprávy, které mohl vyřídit kterýkoli kurýr?" "Nikoli, Vaše císařské Veličenstvo. Přivedl jsem vězně neobyčejné důležitosti." Jeden z mužů, kteří tě pevně svírali, tě neomaleně popadl za vlasy a zvedl ti hlavu. "Kdo je to?" objevil se v panovníkových očích záblesk zájmu. "Jeho jméno je Alaronin, neboli syn Roninův," skoro zavrčel generál Scavella. "Než jsme jej dostali, zmasakroval několik imperiálních archistů. Sám se postavil desítkám mužů. Rozpoutal hotový masakr." [[Pohlédnout císaři přímo do očí.]] [[Neudělat nic.]]"Kdyby mě dlouhá cesta nepřipravila o všechnu sílu, povraždil bych ti celé pluky," procedil jsi skrze zuby. "Je bezpečné přivést takovou zrůdu do nitra císařského paláce?" ozval se jeden ze šlechticů, kteří tvořili vladařovu družinu. "Odebrali jsme mu všechen božský obsidián," zvedl se generál Scavella z pokleku a pomalu k tobě přešel. "Nedal se snadno, bastard. Budeme ho muset naučit dobrým způsobům." Rozpřáhl se a vší silou tě udeřil ocelovou rukavicí. Krev vytryskla a zkropila mramorovou dlažbu. Usmál ses, zatímco všichni zděšeně přihlíželi, jak se tvé rány takřka okamžitě hojí. "Co se to, u milosrdného Tarvy, děje?" ozval se vyděšený výkřik. "Tenhle muž," sklonil se k tobě císař a prohlédl si tě od hlavy až k patě, "je posledním živoucím reliktem draků. A také zbraní, která nám pomůže vyhrát tuhle válku. Gratuluji, říšský maršále Scavello. Vezmu si od tebe tento vzácný dar a bezpečně jej uložím v té nejpevnější kobce." [[Neříkat nic.]] [["To se ani nezeptáš, proč jsem tady?"]]"Odebrali jsme mu všechen božský obsidián," usmál se generál Scavella. "Není nebezpečný. "Když myslíte," pokrčil jsi rameny. "Vynikající výkon, říšský maršále Scavello," položil panovník důraz na generálův nový titul. "Předpokládám, že se nenechal zajmout snadno, i tak pro nás bude zajisté daleko cennější živý, než mrtvý." "Třeba nám ten dračí zmetek pomůže vyhrát válku," pokrčil rameny Scavella. Pohlédl jsi na císaře. [[Neříkat nic.]] [["To se ani nezeptáš, proč jsem tady?"]]Neřekl jsi ani slovo, ale tvůj nenávistný pohled mluvil za vše. "Tvůj otec," neodpustil si vladař, "udělal strašnou chybu." "Můj otec," nedokázal jsi už déle mlčet, "vám přinesl svobodu." "Svobodu?" zakroutil generál Scavella nevěřícně hlavou. "Svobodu? Přivolal na nás všechny věčnou temnotu!" "Tiše, generále," zvedl panovník ruku, když to mezi přítomnými šlechtici zašumělo. Nevěřícně jsi vytřeštil oči. I přes vážnost okamžiku ses tiše rozesmál. Dvořané na sebe zaraženě hleděli a i legionáři, kteří tě střežili, se počali neklidně ošívat. "Vy jste jim o tom nic neřekli," vypravil jsi ze sebe mezi záchvěvy veselí. "Vůbec nevědí, co se právě teď děje!" Císař a generál na sebe pohlédli. [[Nedělat nic.]] [["Řeknu jim to. Všem. Nedokážete mě zastavit."]] "Abych řekl pravdu, příliš mě to ani nezajímá," usmál se panovník. "Vím, co měl tvůj otec do činění s mým rodem. Byl jsem varován, že se můžeš zčistajasna objevit. Jak šla tvá mise na Daxiolu?" "Už nikdy přede mnou to jméno nevyslovuj!" "Jak je libo. Teď mě budeš muset omluvit. Čekají nás záležitosti války." Tvoji věznitelé tě trhnutím postavili na nohy a pobídli tě k chůzi. Vedli tě křivolakými chodbami a širokými schodišti paláce, až k ocelové bráně do věznice. Zabušili na bránu. "Vedeme speciální návštěvu!" houkl ten menší. Křídla se se zaskřípěním otevřela, jenže osoba, která stanula mezi nimi, zjevně oba legionáře překvapila. Hůl zavířila vzduchem rychleji, než se kdokoli stačil vzpamatovat a oba císařovi poddaní dopadli v bezvědomí na zem. "Zbláznil ses?" objevil se před tvými zraky rozzuřený obličej. [["Pouta, druide. Pak si promluvíme."]] [["To v žádném případě."]]Místo odpovědi tě elf popadl a nadlidskou silou tebou mrštil skrze okno. Závan magie zpřelámal mříž a roztříštil sklo a náhle jsi padal volným prostorem. Pokusil ses aktivovat své dračí dědictví, ale runy na poutech zaplály a tvá síla se popuzeně stáhla. Věděl jsi, že jakmile dopadneš, skončíš se všemi kostmi v těle zpřelámanými. Náhle se tvůj pád s trhnutím zastavil. V kloubech ti zapraštělo, protože tě druid popadl za pouta a proudem energie zbrzdil klesání. Sykl jsi bolestí, když tebou mrštil na zem a širokým obloukem udeřil holí, až se řetězy rozlétly na kusy. "Co to děláš!" vyplivl jsi, jakmile se ti podařilo popadnout dech. "Zbavuji tě okovů," odsekl elf bez jakéhokoli humorného podtextu. "Přestože bych nejradši zbavil okovy *tebe*, vzhledem k tomu, jak se chováš." "Co tady děláš, Nagasi?" "Snažím se tě osvobodit, ačkoli mě to nečiní nijak šťastným. Usoudil jsem, že naší věci prospěješ více živý, než mrtvý. Teď vstávej. Blíží se císařovi archisté a nejspíš z tvého úniku nebudou kdovíjak nadšení." [["Dej mi Meč."]] [["Ti nás nezastaví."]] [["Měli bychom ustoupit."]]"Zapomněl jsi, co tyhle zrůdy udělaly mému otci?" rozkřikl ses na elfa. Na Anekronu už nejspíš dávno nežil nikdo z jeho lidu, jenže Nagas nepocházel z Anekronu. "To ani v nejmenším," odsekl druid. "Ale vlastně se jim ani trochu nevidím. Podívej se na sebe. Velitel Andělské legie, potomek Draků... pch. Ty a tvůj otec jste se vždycky skrývali za záda bohů, hřáli jste se v jejich světle obklopeni aureolou spravedlnosti. Mě ale neobelstíte tak snadno jako prosté obyvatele světů. Udělali jste strašnou chybu." "Přesto ses rozhodl, že mi pomůžeš," pohlédl jsi elfovi zpříma do očí. "Je to na tobě. Víš, co se stane, když mě zajmou nebo zabijí." "To je také jediný důvod, proč jsi ještě naživu," řekl Nagas a pozvedl ruku. Spálený božský obsidián zakouřil a široké vitrážové okno se roztříštilo na stovky střepů. Mříže, které jej držely pohromadě, závan moci zlámal a prohnul. [["Ta pouta, Nagasi!"]] [[Počkat, co druid udělá.]]Elf k tobě obrátil tvář, z níž jsi nedokázal pranic vyčíst. "Jak je libo," pokrčil rameny a namířil prázdnou dlaň přímo na tebe. Stihl sis jen ochránit rukama obličej, než vzduch těsně před tebou explodoval a mrštil tě přes celou místnost proti tvrdé kamenné zdi. Kolem uší ti svištěly úlomky rozlomených okovů. "Smutné, co? Zdejší magické pole zkrátka není dost bohaté, takže sám od sebe nevykouzlíš ani plamínek. Pokud chtějí obyvatelé Anekronu zbavit čaroděje jeho schopností, zkrátka mu odeberou všechen božský obsidián. Tvoje unikátní schopnost vázat obří objem energie ti tu je dokonale k ničemu." "Už jsem si všiml, druide," zavrčel jsi. "A buď rád, že to tak je." Nagas místo odpovědi proskočil rozbitým oknem ven. Když se ti konečně povedlo oklepat ze sebe zbytky zdiva, zahlédl jsi ho, jak zastavuje svůj pád pomocí uvolněné moci. "Jak se mám dolů dostat já, ty chytráku?" křikl jsi na něj. "Skoč, chytím tě!" zavolal druid v odpověď. "A pospěš si. Císařstí archisté už bezpochyby detekovali naši přítomnost." [[Skočit.]] [[Pokusit se o vyvolání dračího dědictví.]]Nagas tě prostě a jednoduše sebral a strčil si tě pod rameno. Zpovzdálí to muselo vypadat strašně legračně, ale tobě kdovíjak do smíchu zrovna nebylo. Potom druid skočil. Vítr ti zasvištěl okolo uší a ty jsi jen sledoval, jak elf těsně nad zemí zpomaluje váš pád a mění jej v let. "Pouta, Nagasi!" nedokázal jsi už déle čekat. "To zrovna," dostalo se ti odpovědi. "Jsem rád, že jsi až doteď nedělal žádné problémy. Dostaneme se na míle od Arantie, než císařovi archisté zachytí naši stopu." "Nejsem žádný tvůj vězeň." "Že ne? Máš se mi rozhodně co zodpovídat. Takže ta pouta prozatím zůstanou na svém místě." V duchu sis vynadal. Kdybys využil elfova předchozího hněvu, jistě by tě osvobodil a ty bys měl šanci získat svou pomstu. Budeš se muset vrátit na Rennu a vysvětlovat své činy. Nenávist ve tvém nitru zase o kousek poporoste. Stačilo si jen vybavit tváře císaře nebo jeho věrného poskoka Scavelly, aby ti začala vřít krev v žilách. *Toto je nekanonické zakončení příběhu. Hru se ti podařilo dohrát, tento konec však není akceptován hrou Legenda o Stínu a fiktivní historií světa Anekron. Byl zařazen pouze proto, aby měli hráči k dispozici dostatek alternativ. Pokud se chceš dozvědět, jak událost končí kanonicky, vyzkoušej mírně odlišnou volbu možností.* [[Zpět na začátek příběhu.]]Rozběhl ses a skočil jsi. Vítr ti zahvízdal okolo uší, ale Nagas byl pozorný. Těsně nad zemí vyslal magii, aby zpomalila tvůj pád a ty jsi měkce dosedl na zem. "Archisté jsou tady," přivítala tě druidova zachmuřená tvář. "Běž. Budu krýt tvůj ústup." [["Dej mi Meč."]] [["Ti nás nezastaví."]] [["Měli bychom ustoupit."]] (set: $only to 1)Rozběhl jsi se, skočil jsi a v letu jsi aktivoval moc skrytou ve své dračí krvi. Plnohodnotný drak, nebo tvůj otec, který ovládl umění imitace dračích vlastností na mistrovské úrovni, by dokázal v mžiku přijmout podobu strašlivého okřídleného ještěra - tvoje poloviční krev ale zředila i neobyčejné dědictví. Draci jsou navíc bytostně spjati s magickým polem, které využívají jako zbraň a nástroj. Právě to ale na Anekronu neustále selhávalo. "Co to děláš?" zaslechl jsi Nagasův hlas. "Přestaň!" Ucítil jsi, jak se tvé paže obalují šupinami. Pancíř vyvstal po celém tvém těle, z páteře se ti zády prodraly ostny. Nehty se protáhly ve spáry a tvůj zrak se pronikavě zlepšil. Pak přišel dopad. Mimořádná fyzická odolnost dračího plemene přišla vhod. Pád z dobrých šedesáti sáhů sice řádně otřásl tvými kostmi, přestál jsi jej ale bez následků. "Výborně," přivítal tě Nagasův sarkastický tón. "Archisté už jsou tady." [["Dej mi Meč."]] [["Ti nás nezastaví."]] [["Měli bychom ustoupit."]]"To ani v těch nejdivočejších snech. Nebudu zodpovědný za smrt císařových archistů a destrukci poloviny města, jenom abych ti dovolil získat pochybnou pomstu. Budu krýt tvůj ústup, nic víc." Ušklíbl ses. "Jenže já ustupovat v žádném případě nehodlám." (if: $only is 1)[ Bez pout se ti počala pomalu vracet síla. Nadechl ses a aktivoval jsi své dračí dědictví. Zatočila se ti hlava. Na pažích ti začaly rašit šupiny a ucítil jsi, jak se tvůj zrak či sluch pronikavě zlepšuje. Teď už tě nikdo nedokáže zastavit snadno. ] Z boční ulice se ozval křik, jak se blížil manipul legionářů, vedených archistou. V postroji se mu ježily obsidiánové střepy jako jakási koruna a v pozvednutých rukou svíral připravené pečetě. Rozběhl ses přímo proti němu. Zatímco ses řítil po kamenné dlažbě, tvé citlivé dračí smysly zachytily výrazné ochlazení. Koutkem oka jsi zahlédl, jak na zdivu naskákala jinovatka. Došlo ti, jak tvůj protiník zaútočí. Sklonil jsi hlavu, aby sis chránil oči a nechal jsi spršku ledových hrotů ostrých jako žiletky dopadnout na svou šupinatou kůži. Roztříštily se na kousíčky a archista, očividně překvapený nulovým účinkem svého útoku nestačil reagovat. Udeřil jsi pěstí, ještě z rozběhu. Ozvalo se uspokojivé křupnutí a bezvládné tělo archisty v letu rozrazilo kordón legionářů jako kuželky. Jediný, který dokázal zareagovat zavčas, šokovaně sledoval, jak jeho gladius klouže po neproseknutelné kůži. Kopnutím jsi roztříštil jeho štít i kost za ním a poslal jsi jej v mdlobách proti dveřím. Rozrazil je dokořán a při dopadu smetl stůl uvnitř místnosti. "Jsou to jenom lidé, elfe!" křikl jsi na svého společníka, který se ve vzduchu bránil útokům několika mimořádně zuřivých archistů. "Jak by mě mohli zastavit?" "Tak, jak to dokázali minule!" smetla Nagasova odpověď stranou tvou zuřivost. "Nebo jsi snad zapomněl na generála Scavellu?" [["To mi připomíná, že bych měl najít i toho bastarda."]] [[Raději ustoupit.]]Ušklíbl ses. "Čas oplatit Jeho císařskému Veličenstvu vřelou pohostinost." (if: $only is 1)[ Bez pout se ti počala pomalu vracet síla. Nadechl ses a aktivoval jsi své dračí dědictví. Zatočila se ti hlava. Na pažích ti začaly rašit šupiny a ucítil jsi, jak se tvůj zrak či sluch pronikavě zlepšuje. Teď už tě nikdo nedokáže zastavit snadno. ] Z boční ulice se ozval křik, jak se blížil manipul legionářů, vedených archistou. V postroji se mu ježily obsidiánové střepy jako jakási koruna a v pozvednutých rukou svíral připravené pečetě. Rozběhl ses přímo proti němu. Zatímco ses řítil po kamenné dlažbě, tvé citlivé dračí smysly zachytily výrazné ochlazení. Koutkem oka jsi zahlédl, jak na zdivu naskákala jinovatka. Došlo ti, jak tvůj protiník zaútočí. Sklonil jsi hlavu, aby sis chránil oči a nechal jsi spršku ledových hrotů ostrých jako žiletky dopadnout na svou šupinatou kůži. Roztříštily se na kousíčky a archista, očividně překvapený nulovým účinkem svého útoku nestačil reagovat. Udeřil jsi pěstí, ještě z rozběhu. Ozvalo se uspokojivé křupnutí a bezvládné tělo archisty v letu rozrazilo kordón legionářů jako kuželky. Jediný, který dokázal zareagovat zavčas, šokovaně sledoval, jak jeho gladius klouže po neproseknutelné kůži. Kopnutím jsi roztříštil jeho štít i kost za ním a poslal jsi jej v mdlobách proti dveřím. Rozrazil je dokořán a při dopadu smetl stůl uvnitř místnosti. "Jsou to jenom lidé, elfe!" křikl jsi na svého společníka, který se ve vzduchu bránil útokům několika mimořádně zuřivých archistů. "Jak by mě mohli zastavit?" "Tak, jak to dokázali minule!" smetla Nagasova odpověď stranou tvou zuřivost. "Nebo jsi snad zapomněl na generála Scavellu?" [["To mi připomíná, že bych měl najít i toho bastarda."]] [[Raději ustoupit.]]Došlo ti, že boj opravdu nemá cenu. Ignoroval jsi dav lidí, kteří se v panice řítili přímo proti tobě a jediným skokem ses přenesl přes jejich hlavy a tryskem ses řítil přímo k pobřeží. Slyšel jsi hukot uvolněné energie, jak se tě Nagas snažil následovat a přitom odvracet útoky nepřátel. Pevná země náhle končila. Hluboko pod vysokým útesem pěnil příboj, ty jsi však nevěnoval nebezpečí žádnou pozornost a mocným skokem jsi se vrhl nad rozbouřené moře. V pádu kolem tebe prosvištěl roj těžkých kamenů, ale minul svůj cíl a ty ses ponořil pod hladinu. Mocnými záběry ses probojovával ke dnu, aby ses skryl před zraky protivníků nad sebou. Zahlédl jsi Nagase, který stále ještě stíhal držet krok. Už by také pod vodou. Vlasy mu lemovaly hlavu jako tmavá aureola, bubliny kouře ze spáleného obsidiánu si razily cestu k hladině a vodu protínaly záblesky moci, která se tříštila o elfovy štíty. Razil si cestu dál k tobě a během okamžiku se ztratil svým nepřátelům z očí. Nedostatek vzduchu vás nijak neomezoval. Hbitě jste pokračovali v cestě, dokud druid neusoudil, že už jste v bezpečné vzdálenosti. Vystřelil se nad hladinu a zmrazil její část do ledové kry, na kterou dosedl. Pomalu jsi doplaval k němu, protože tě dračí síla počala opouštět. "Teď mi dej Meč. Vrátím se tam a vyřídím to celé jednou provždy," obrátil ses k druidovi. "Nedám ti ho." "Pak si ho vezmu sám. Víš, že to můžu udělat." "Nebudu tě šetřit, pokud se o to pokusíš," varoval tě druid. [["Dobrá, ať je po tvém. Vrátíme se na Rennu."]] [[Pokusit se uchvátit Meč bohů.]]Zmínka o Scavellovi tě rozpálila doběla. Ignoroval jsi rostoucí počty legionářů v ulicích i postavy archistů, které se výhružně tyčily na okolních budovách a vrhl ses do bitevní vřavy. Vyhnul ses spršce roztaveného kamene, kterou po tobě mrštil jeden z duchapřítomnějších uživatelů magie a úderem pěsti jsi rozmetal jeho narychlo stvořený štít. Stačil moment a zlomil jsi mu vaz. "Támhle je! Dostaňte ho!" zaslechl jsi hlas maršála Scavelly. A právě v tom okamžiku tě síly začaly opouštět. "Zabít Scavellu. Zabít Scavelllu," opakoval sis v duchu a klestil sis přes rudý příkrov cestu šikem legionářů. Štíty praskaly a dračí spár trhal nebohé muže na kousky. Zasáhla tě srpška plamenů, která jen neškodně sklouzla po šupinaté kůži a zranila okolní protivníky. Zaduněl hrom a udeřil blesk. Koutkem oka jsi zahlédl jak se z nebes řítí Nagas. Druid už nedokázal odolávat spojeným silám elitních císařových archistů a jejich útoky ho zasáhly naplno. Bylo ti to už jedno. Síla tě konečně zcela opustila a místo abys muži před sebou polámal žebra, sotva jsi ho ranou pěsti vyvedl z rovnováhy. Než se stačil vzpamatovat, vytrhl jsi mu gladius a čepelí jsi mu otevřel hrdlo. Pak tě do stehna zasáhla čepel, kterou jsi už nestihl odrazit. Krev vytryskla. "Císař tě chtěl zachovat při životě. Já jeho chybu opakovat už podruhé nebudu!" ozval se výkřik a do obličeje tě udeřil kovaný štít. Síla nárazu tě bezmála srazila na kolena, ale stačil ses vzpamatovat včas. "Je můj!" oznámil maršál Scavella. "Ne. To ty jsi můj," olízl jsi krev z čepele své zbraně. "V boji mě cvičili ti nejzručnější zabijáci dvacatera světů - tak se předveď." Vrhl ses na maršála jako bouře. Ten ale útok očekával a srazil tvou čepel stranou pomocí hrany štítu. Jeho plášť se mihl před tvýma očima a čepele se srazily se zařinčením. Nenechal ses zastavit a pokusil ses odklonit nepříjemný štít stranou. Obratně ses vyhnul rozmáchlému útoku a všechnu energii jsi vložil do mocného kopnutí. Štít odlétl stranou a nepřítel zavrávoral. Vrhl ses dopředu. Scavella tam ale už nebyl. Okovaný nátepník zastavil tvou ruku uprostřed pohybu a mezi žebra ti zajela čepel. "Dobrá," vycenil ti maršál zuby přímo do obličeje, "a kolikrát už jsi bojoval s gladiem?" Sesunul ses na kolena a s krví z tebe pomalu odtékal i život. "Protože já," ozvalo se odněkud z rostoucích temnot, "jsem jím vládl od chvíle, kdy jsem ho udržel v prstech." Ucítil jsi, jak se ostrý hrot dotkl tvého krku a potom už nebylo nic. *Toto je nekanonické zakončení příběhu. Hru se ti nepodařilo dohrát. Vyzkoušej mírně odlišnou volbu možností.* [[Zpět na začátek příběhu.]]Došlo ti, že boj opravdu nemá cenu. V bezmocné zuřivosti jsi nakopl ze země se sbírajícího legionáře a rozběhl ses pryč. Do střechy domu vedle tebe udeřila zeď plamenů. Vyhnul ses odletujícím troskám a ignoroval jsi dav lidí, kteří se v panice řítili přímo proti tobě. Jediným skokem ses přenesl přes jejich hlavy a tryskem ses řítil přímo k pobřeží. Slyšel jsi hukot uvolněné energie, jak se tě Nagas snažil následovat a přitom odvracet útoky nepřátel. Pevná země náhle končila. Hluboko pod vysokým útesem pěnil příboj, ty jsi však nevěnoval nebezpečí žádnou pozornost a mocným skokem jsi se vrhl nad rozbouřené moře. V pádu kolem tebe prosvištěl roj těžkých kamenů, ale minul svůj cíl a ty ses ponořil pod hladinu. Mocnými záběry ses probojovával ke dnu, aby ses skryl před zraky protivníků nad sebou. Zahlédl jsi Nagase, který stále ještě stíhal držet krok. Už by také pod vodou. Vlasy mu lemovaly hlavu jako tmavá aureola, bubliny kouře ze spáleného obsidiánu si razily cestu k hladině a voda samotná vřela mocí, která se tříštila o elfovy štíty. Razil si cestu dál k tobě a během okamžiku se ztratil svým nepřátelům z očí. Nedostatek vzduchu vás nijak neomezoval. Hbitě jste pokračovali v cestě, dokud druid neusoudil, že už jste v bezpečné vzdálenosti. Vystřelil se nad hladinu a zmrazil její část do ledové kry, na kterou dosedl. Pomalu jsi doplaval k němu, protože tě dračí síla počala opouštět. "Měli jsme neuvěřitelné štěstí," kroutil hlavou elf, když ses drápal z vody. "Pořád přeceňuješ své schopnosti. Kdyby byli ti archisté co k čemu, dostali by nás během několika okamžiků." "To by se vidělo," nevzdal ses bez boje. "A teď mi dej Meč. Vrátím se tam a vyřídím to celé jednou provždy." "Nedám ti ho." "Pak si ho vezmu sám. Víš, že to můžu udělat." "Nebudu tě šetřit, pokud se o to pokusíš," varoval tě druid. [["Dobrá, ať je po tvém. Vrátíme se na Rennu."]] [[Pokusit se uchvátit Meč bohů.]]"Doufal jsem, že s tebou nakonec bude rozumná domluva," zřetelně se ulevilo elfovi. "Možná ještě přeci jen nejsi úplně ztracený." Zabručel jsi cosi v odpověď, ale v srdci tě ještě pořád ovládala nenávist. Ať už dnes, nebo později, térijský císař zaplatí za svou věrnost Starším a zradu tvého otce, mocného Ronina. A pokud se Nagas odváží postavit se proti tobě, připomeneš mu, v čích žilách koluje krev nejmocnější z bytostí, která se kdy narodila ze smrtelného těla. *Toto je nekanonické zakončení příběhu. Hru se ti podařilo dohrát, tento konec však není akceptován hrou Legenda o Stínu a fiktivní historií světa Anekron. Byl zařazen pouze proto, aby měli hráči k dispozici dostatek alternativ. Pokud se chceš dozvědět, jak událost končí kanonicky, vyzkoušej mírně odlišnou volbu možností.* [[Zpět na začátek příběhu.]]Tiše jsi vstal a natáhl jsi ruku. "Nedělej to," varoval tě naposledy Nagas. Už ale bylo pozdě. Elfův plášť se zachvěl, jak poutací kouzlo povolilo. "Pořád si pamatuje svého pána," ušklíbl ses. Jeden, druhý, třetí úlomek z bíle zářícího kovu vystřelil zpod druidova pláště, až se odtamtud vyřinul celý proud střepů. "Opravdu sis myslel, že bude pouhá magie stačit?" pozdvihl jsi obočí. V natažené ruce se ti zformovala blyštivá čepel ladného, jednoduchého tvaru. Hořela jasem oslepujícím jako slunce a jednotlivé ostré úlomky, ze kterých byla složena, neustále lehce měnily svou podobu. Namířil jsi hrot zbraně na elfa. "Kdoví. Možná by mi stačila jediná rána," prohodil jsi. "Možná," připustil Nagas. "Chceš to zkusit?" "Mám důležitější věci na práci." [[Vrátit se na Rennu.]] [[Vykonat pomstu.]]Povolil jsi sevření rukojeti a Meč se rozsypal zpět na jednotlivé úlomky, které se obemkly okolo tvého opasku. "Doufal jsem, že s tebou nakonec bude rozumná domluva," zřetelně se ulevilo elfovi. "Možná ještě přeci jen nejsi úplně ztracený." Zabručel jsi cosi v odpověď, ale v srdci tě ještě pořád ovládala nenávist. Ať už dnes, nebo později, térijský císař zaplatí za svou věrnost Starším a zradu tvého otce, mocného Ronina. A pokud se Nagas odváží postavit se proti tobě, připomeneš mu, v čích žilách koluje krev nejmocnější z bytostí, která se kdy narodila ze smrtelného těla. S Mečem bohů už se nemusíš bát žádného protivníka. *Toto je nekanonické zakončení příběhu. Hru se ti podařilo dohrát, tento konec však není akceptován hrou Legenda o Stínu a fiktivní historií světa Anekron. Byl zařazen pouze proto, aby měli hráči k dispozici dostatek alternativ. Pokud se chceš dozvědět, jak událost končí kanonicky, vyzkoušej mírně odlišnou volbu možností.* [[Zpět na začátek příběhu.]]"Promiň, Nagasi," pronesl jsi a prohlédl sis se zalíbením čepel zbraně. "Císař musí zaplatit za svou zradu." Elf vykřikl a vrhl proti tobě svazek napůl zformovaných run, ale ty jsi byl připraven. Nastavil jsi ostří čepele proti zářícím symbolům a pouto magie bylo rozťato a zaniklo. Uvolněná energie rozmetala ledovou kru na stovky kusů a odmrštila druida do zpěněných vln. Ty sám ses vrhl do vody opačným směrem - přímo vstříc nepřátelům, kterým jste teprve před několika okamžiky unikli. Prostupovala tebou síla. Věznění tě vyčerpalo a únava si vybrala tvrdou daň, ale s Mečem v ruce rostlo tvoje sebevědomí s každým nadechnutím. Nagas mohl být nesmírně tuhým protivníkem, kdyby tvůj pokus uchvátit čepel zklamal. To se ale nestalo. Protože ses tentokrát držel na hladině, císařští archisté na útesech Arantie tě brzy zpozorovali. [[Nevěnovat jim pozornost.]] [[Pobít je.]]Zapřemýšlel jsi, zda je skutečně nutné, aby zemřeli. Prvotní amok už opadl a nenávist ve tvém srdci už nepřipomínala oheň, ale led. Nakonec ses rozhodl, že už dnes proliješ jen jednu krev. Magie do tebe udeřila jako taran. Ty jsi však držel v napřažené ruce Meč bohů, zatímco jsi šplhal na vrchol útesu. Zatímco kámen okolo tebe praskal, lámal se a tavil, jediný záblesk energie nedokázal proniknout až k tobě. Skrze plameny jsi zahlédl vyděšené tváře archistů, kteří nedokázali pochopit, co se děje. Rozhodným krokem jsi kráčel ulicemi Arantie, když ti cestu uzavřel kordon legionářů. Přes obvykle vynikající disciplínu se tvářili nervózně. [[Zaútočit na ně.]] [[Zkusit je obejít.]]Krev ti jako na povel znovu vzkypěla. Sevřel jsi v prstech hrušku Meče a zatlačil jsi. Zalila tě záplava zlatavé záře, která vmžiku pokryla tvé končetiny, takže vytvořila cosi jako zbroj utkanou z čirého světla. Páteží ti projel mráz jako ledová dýka, když jsi ucítil, jak je veškerá tvá magie rozkládána na Primární energii. Stejný osud však potkal i archisty. Aniž by ses musel nějak namáhat krytím, jejich útoky po tobě sklouzly a moc, která tě měla roztrhat na kusy, s praskáním vyrazila zpět do volného prostoru. Ozvalo se temné hučení a pak se okolo tebe znenadání zhmotnil mohutný rotující vír, který lámal čas i prostor. Neusměrněná síla vyvolala mohutnou anomálii, která vmžiku pozřela a navždy zničila několik protivníků. Tebe samotného se však nemohla ani dotknout. Ohnal ses mečem. Jediný úder smetl magickou poruchu z cesty a srazil půltucet protivníků z oblohy. Záře okolo tebe pomalu pohasla. Zbývající archisté se urychleně vzdalovali všemi možnými směry v naprosté panice. Rozhodným krokem jsi kráčel ulicemi Arantie, když ti cestu uzavřel kordon legionářů. Viděli, co jsi právě udělal a cítil jsi, že jsou vyděšení k smrti. [[Zaútočit na ně.]] [[Zkusit je obejít.]] [[Zastrašit je.]]Nechal jsi meč klesnout a on se tiše rozložil na jednotlivé fragmenty, které se rozzářily vnitřním světlem. Kráčel jsi dál, zatímco se seskupily za tvými zády v náznaku mohutných křídel. První řady legionářů ucouvly, ale už bylo pozdě. Úlomky kovu se pohnuly jako útočící had a vyslaly jim do tváří oslepující odlesky. Oči bojovníků náhle naplnil úžas a posvátná úcta. Zbraně jim vypadly z necitlivých rukou když poklekli a sklonili svá čela k zemi a vytvořili tak úzkou uličku, kterou jsi mezi nimi mohl projít. Střípky čepele zabzučely jako hejno vzteklých vos a zastavily se každému z omámených mužů přímo pod krční tepnou. Ostře jsi vydechl a krev skropila dláždění. Pak jsi natáhl ruku a zářivě bílá čepel se ti znovu zhmotnila v dlani bez sebemenší poskvrnky. Tyčila se před tebou masivní brána do císařského paláce. Na ochozech se hemžili střelci a dokonce tam stála i masivní balista. Ušklíbl ses. Věděl jsi, že se nikdo neodváží vystřelit jediný šíp. Mávl jsi Mečem v agresivním oblouku, uvolněná síla rozlomila mohutná křídla brány a sám kámen, který tvořil zdivo, na několika místech pukl. Na několika místech tvůj útok narušil i cimbuří a ty jsi zahlédl, jak se několik vojáků řítí z hradeb k zemi. Prošel jsi skrze oblouk portálu a vkročil jsi na nádvoří. Na vrcholu palácové věže jsi zahlédl říšského maršála Scavellu, který hulákal rozkazy na zděšené obránce. "Evakuujte císaře! Střílejte na toho vetřelce! Varujte pretoriány!" [[Zaútočit na generála Scavellu.]] [[Pokračovat do paláce.]]Když už ses jednou rozhodl nezabíjet, hodlal jsi to také dodržet. Probudil jsi poslední pozůstatky své dračí podstaty a obrovitým skokem ses přenesl přes hlavy bojovníků. Svaly po dopadu zaprotestovaly. Tyčila se před tebou masivní brána do císařského paláce. Na ochozech se hemžili střelci a kdosi na tebe dokonce namířil mohutnou balistu. Ušklíbl ses. Ozval se povel ke střelbě a ty jsi mávl Mečem v agresivním oblouku. Čepel se roztříštila na drobné střípky a šípy, které tě měly zasáhnout, byly zničeny či odraženy. Uvolněná síla rozlomila mohutná křídla brány a sám kámen, který tvořil zdivo, na několika místech pukl. Stačila by o trošičku větší moc a dokázal bys rozmetat opevnění na prach, ale dokonce i Meč bohů má své limity a plně poslouchá pouze cvičenou ruku. Prošel jsi skrze oblouk portálu a vkročil jsi na nádvoří. Na vrcholu palácové věže jsi zahlédl říšského maršála Scavellu, který hulákal rozkazy na zděšené obránce. "Evakuujte císaře! Střílejte na toho vetřelce! Varujte pretoriány!" [[Zaútočit na generála Scavellu.]] [[Pokračovat do paláce.]]Popravdě ti ukřičený Scavella lezl krkem už jako generál a vzhledem k příkoří, které ti způsobil, jsi měl důvod brát to celé osobně. Švihl jsi rukou a Meč se znovu rozdělil. Věž se otřásla v samých základech. Cimbuří se vydrolilo, ozvalo se zahřmení a konstrukce nejvyšších pater nevydržela a praskla. Legionáři se s křikem vydali hledat úkryt, protože začalo pršet kamení. Sám Scavella se zoufale snažil udržet na hroutící se věži rovnováhu, zatímco stále ještě celistvý vrchol věže pomalu sjížděl po zničeném podkladu ke střeše paláce. Rád bys viděl, jak to všechno dopadne, ale neměl jsi dost času. [[Pokračovat do paláce.]]Rozrazil jsi vrata audienční síně, zrovna když se je dva pretoriáni pokoušeli zatarasit závorou. Císař stále ještě seděl na trůnu, zjevně až dosud sebejistý silou svých ochránců pevností svých hradeb. Jeho ochránci se okolo něj semkli v naježené formaci. Každého jiného by už ten sám pohled odradil, ale Meč bohů se stále vítězně leskl ve tvé ruce. Všiml si toho i sám panovník. "Dost!" vykřikl. "Spusťte zbraně!" Kapitán pretoriánů sebou trhl, neboť ho rozkaz dokonale překvapil. "Vaše císařské Veličenstvo, my..." "Řekl jsem," zpražil ho císař pohledem, "abyste spustili své zbraně. Udělejte mi místo." Pretoriáni poslechli. "Je moudré, že nechceš zbytečně obětovat životy svých mužů," řekl jsi. "Vyřídíme to sami." Císař sestoupil z vyvýšeného trůnu a vzal jednomu z pretoriánů jeho gladius. "Ani v nejmenším nelituji, že náš rod odepřel tvému otci poslušnost. Postavit se proti bohům bylo nemoudré a bláhové." "Bláhové?" ušklíbl ses. "Ať tě tedy tví bohové ochrání! Kde jsou? Proč nepřispějí svému věrnému služebníkovi na pomoc?" Panovník neodpověděl. Místo toho přidal do kroku a pozvedl gladius. Čepele se střetly s jasným zařinčením. Nepoužil jsi žádnou sílu, která by mohla vmžiku tvého protivníka roztrhnout vejpůl. Místo toho jsi pohybem zápěstí vyrazil císaři jeho meč z ruky a přiložil jsi mu hrot zbraně ke krku. Rozkaz nerozkaz, pretoriáni pokročili vpřed. Zastavil je až tvůj nesmlouvavý pohled. Okno se roztříštilo a do audienční síně vpadl druid Nagas. Zářily okolo něj aktivované štíty a v očích se mu zračil hněv. "Ihned přestaň!" přikázal, ale ty už jsi se dávno rozhodl. [[Dokončit pomstu.]]Než se stihl kdokoli pohnout, zvedl jsi bleskově čepel Meče bohů nad hlavu a zarazil jsi ji do císařovy hrudi až po jílec. Krev zkropila mramorovou dlažbu a panovník vytřeštil oči bolestí. Kapitán pretoriánů vykřikl. "Synu Roninův, slyš!" Elfův hlas zaduněl do šokovaného ticha jako zuřící bouře. Mimoděk jsi sebou trhl, protože ti přeběhl mráz po zádech. Náhle jsi poprvé toho dne dostal strach. "Bylo řečeno: *Aich toré minn rul ak arta. Tu riss him var ka-dél nor!*" Slabiky v dávno zapomenutém jazyce se ti zarážely do mysli jako rezivé hřeby. Náhle jsi pochopil jejich význam a ústa se ti zkroutila v němém výkřiku - němém, protože jsi ho nikdy nedokončil. Údy ti paralyzovala neskutečná tíha. Vlny ledu tě oblévaly od páteře ke kořínkům vlasů. Ucítil jsi, jak se tvé srdce zastavilo a o okamžik později jsi zcela ztratil vědomí. Byl konec. Prohrál jsi a zklamal jsi svého otce. Meč bohů explodoval na jednotlivé střípky a ty zavířily síní jako hejno vzteklých vos, než objevily možnost úniku. V blyštivém proudu vytryskly ven a zaleskly se v zapadajícím slunci. "Ságorova kletba," objasnil Nagas do užaslého ticha a poklepal Alaroninově soše na rameno. "Pořád ještě funguje, po všech těch letech. Nakonec jsem ho porazil zbraní jeho milovaného otce." "Pretoriáni!" zaduněl kapitánův hlas. "Chopte se toho muže!" "Je mi líto," přešel druid k roztříštěnému oknu. "Ale dnes se všechno neskutečně zkomplikovalo. Dochází mi čas." Vrhl se do hlubin a poslední paprsek dne na okamžik přejel po jeho plášti, než beze stopy zmizel v temnotách. *Tento konec je v souladu s kánonem Legendy o Stínu a dějinami fikčního světa Anekronu. Pokud chcete vyzkoušet odlišné scénáře, můžete celou hru vyzkoušet znovu.* [[Zpět na začátek příběhu.]]"Maršále Scavello, okamžitě dejte toho muže pod zámek," přikázal císař. Bývalý generál otočil hlavu k legionářům. "Slyšeli jste. Najděte mu pohodlnou celu. A spoutejte ho důkladněji. Nesmíme bastardy jeho formátu podceňovat." Tvoji věznitelé tě trhnutím postavili na nohy a pobídli tě k chůzi. Vedli tě křivolakými chodbami a širokými schodišti paláce, až k ocelové bráně do věznice. Zabušili na bránu. "Vedeme speciální návštěvu!" houkl ten menší. Křídla se se zaskřípěním otevřela, jenže osoba, která stanula mezi nimi, zjevně oba legionáře překvapila. Hůl zavířila vzduchem rychleji, než se kdokoli stačil vzpamatovat a oba císařovi poddaní dopadli v bezvědomí na zem. "Zbláznil ses?" objevil se před tvými zraky rozzuřený obličej. [["Pouta, druide. Pak si promluvíme."]] [["To v žádném případě."]]"Co nám řekne?" nevydržel to jeden z dvořanů, když dal císař pokyn legionáři, aby tě umlčel. "Lži, které mu navykládali naši nepřátelé," odsekl generál Scavella. "Pravdu, kterou vám nepověděli vaši přátelé," ušklíbl ses na dotěrného legionáře a ten se zarazil. Panovník si povzdechl. "Co od nás chceš?" "Pusťte mě na svobodu. Okamžitě." "To nepřipadá v úvahu!" založil si Scavella ruce na hrudi. "Dobrá. Přísahej," zabodl ti císař svůj přísný pohled zpříma do očí. "Ne! Chceme slyšet, co nám řekne!" ozvalo se z davu přihlížejících. "Ticho!" zařval generál. "Pretoriáni!" "Přísahám při památce svého otce," pronesl jsi pobaveným tónem. "Semínko pochybností už bylo zaseto tak či tak." "Říšský maršále Scavello," pozvedl panovník hlas. "Vyveď našeho hosta před brány Arantie. Kdyby se pokusil vrátit, zabijte ho." "To se snadno řekne," podotkl jsi, "ale hůř udělá." "Nepokoušej moji trpělivost," procedil císař mezi zuby a rázným pohybem ruky dal pokyn legionářům. Ti smýkli řetězy a vedli tě skrze hučící dav. Napadlo tě, že by na tebe byl tvůj otec pyšný. [[Nechat se vyvést před hradby.]] [[Pokusit se osvobodit.]]"Pusťte ho!" štěkl Scavella a tvá pouta cvakla. Promnul sis zápěstí, zatímco tě legionář neomaleně postrčil tupou stranou oštěpu ven z města. "Děkuji za laskavé vyprovázení," napodobil jsi úklonu a vydal ses po cestě pryč od kamenných hradeb. Kupci, poutníci a náhodní kolemjdoucí na tebe překvapeně civěli, takže jsi odbočil stranou a dal ses do chůze směrem k lesu. Netrvalo dlouho a vešel jsi pod koruny stromů. "Tak nevím, jestli mám být rád, že tě propustili, nebo litovat, že nevyužili příležitosti zbavit se tě jednou provždy," ozval se znenadání známý hlas. "Vlastně jsem měl hloupý nápad pokusit se tě osvobodit, takže jsi mi ušetřil mnoho energie." "Jsou to pitomci, druide," zvedl jsi oči k větvím, kde se o kmen stromu opíral elf Nagas. Jeho rasa už na Anekronu neexistovala celé věky - jenže Nagas nepocházel z Anekronu. "Dokonce se zatím ani neodhodlali sdělit svým lidem, o co se můj otec úspěšně pokusil." "A dobře udělali," pohnul se druid a seskočil z větve dolů na zem. "Takové sdělení by rozpoutalo mohutnou paniku." "Paniku? Tu se chystám do ulic Arantie vnést spíše já," ušklíbl ses. "Pokud mluvíš o Meči," nasadil Nagas vyloženě nepřátelský tón, "v žádném případě nepočítej s tím, že ti dovolím se o něco pokusit." [["Možná se nebudu ptát, druide."]] [["No tak. Co pro tebe ti mizerové znamenají."]]Kráčeli jste širokými ulicemi města, když jsi hmátl po své skryté síle a zahájil jsi metamorfózu. Tvá pouta se rozzářila. "Pozor! Pokouší se osvobodit!" vykřikl Scavella. Praštil jsi legionáře vedle sebe spoutanýma rukama a řetězy jsi zachytil napřaženou pěst dalšího. Mohutným kopnutím ses probojoval z šiku a opřel ses zády o zeď čelem k nepřátelům. Ta pouta už musí povolit, blesklo ti hlavou. Povolila. Ucítil jsi, jak se tvé tělo mění. Kůži ti začaly pokrývat šupiny. "Archista!" křikl maršál a tasil gladius. Císařský archista zvedl ruce s připravenými pečetěmi a ty sis uvědomil, že jsi své nepřátele podcenil. Byli připraveni. Mohutný úder síly beranidla tě prorval skrze kamennou zeď a vytloukl z tebe poslední zbytky energie. Šupiny po těle opět zmizely a všechna moc ti proklouzla mezi prsty. Otvorem ve zdi prošel Scavella, následován archistou, jemuž z postroje dosud kouřil spálený božský obsidián. "Ty bastarde," přiklekl k tobě maršál. Pokusil ses pohnout, ale celé tělo ti paralyzovala aktivní pečeť, která archistovi svítila mezi prsty. "Ani nevíš, jak jsem rád, žes neodolal pokušení." Hrot meče se ti zastavil nad hrudí, než ti jej Scavella tisíckrát nacvičeným pohybem zarazil přímo do srdce. Tvé vědomí zoufale zakmitalo a pak se propadlo do temnoty. *Toto je nekanonické zakončení příběhu. Hru se ti nepodařilo dohrát. Vyzkoušej mírně odlišnou volbu možností.* [[Zpět na začátek příběhu.]]Natáhl jsi ruku a povolal jsi Meč. Symboly na druidově oděvu se rozzářily. "Magie?" ušklíbl ses. "Myslíš, že dokážeš zadržet Meč bohů magií?" "Samozřejmě," skočily elfovi do rukou připravené pečetě. "A rozhodně tě nebudu šetřit." Závan energie tě nabral a přitiskl k nejbližšímu kmeni stromu. Přivolal sis sílu dračích předků, ale byla ti pramálo nápomocná. Ze dřeva vyrašily tvrdé výhonky a omotaly tě jako neprostupný kokon. Cítil jsi, jak z tebe vymačkávají poslední zbytky síly. Podcenil jsi ho. Byl plný moci, zatímco ty jsi všechnu svoji ztratil. "Víš, že tě nechci zabít," přikročil k tobě Nagas. "Ale ani ti nedovolím, abys dostal zpátky Meč. Nejsi ho hoden." Rozmáchl se holí a přesně mířeným úderem tě poslal do říše snů. Tvůj výlet na Térijské ostrovy skončil. *Toto je nekanonické zakončení příběhu. Hru se ti podařilo dohrát, tento konec však není akceptován hrou Legenda o Stínu a fiktivní historií světa Anekron. Byl zařazen pouze proto, aby měli hráči k dispozici dostatek alternativ. Pokud se chceš dozvědět, jak událost končí kanonicky, vyzkoušej mírně odlišnou volbu možností.* [[Zpět na začátek příběhu.]]"Ti mizerové jenom stěží můžou za činy svých předků," zpřísněl druid. "Jsi zaslepený hněvem. Miloval jsi svého otce a zkrátka si nedokážeš připustit, jak hroznou udělal chybu." "Můj otec udělal to, co bylo správné," procedil jsi mezi zuby. "Tvůj otec se obrátil zády k těm, od kterých dostal všechno. Co víc, rozhodl se jim odplatit způsobem, který musí každý považovat za nechutný. Všechny nás svým neprozíravým jednáním uvedl do strašlivého nebezpečí. Konečně to přijmi! Císař Térie měl plné právo odmítnout Ronina, když ho žádal o pomoc - tak jako by prostý legionář odmítl účastnit se vzpoury." "Ta vzpoura nám přinesla svobodu." "Ta vzpoura nám přinese smrt." Otočil ses k elfovi zády. "Oprosti se konečně od svých pochybností," vykřikl jsi. "Nadcházející válku vyhrajeme." "Tak pojď se mnou a dokaž, že jsi ochotný spolupracovat." Sklonil jsi hlavu. "Ať je tedy po tvém, elfe. Jednou a naposledy. Přísahám, že příště se už císař své smrti nevyhne. Nenechám Ronina bez pomsty, ať si o tom ty myslíš cokoliv." Chladná nenávist zalila tvé srdce do ledového kvádru. Ještě jsi s těmi bastardy v žádném případě neskončil. *Toto je nekanonické zakončení příběhu. Hru se ti podařilo dohrát, tento konec však není akceptován hrou Legenda o Stínu a fiktivní historií světa Anekron. Byl zařazen pouze proto, aby měli hráči k dispozici dostatek alternativ. Pokud se chceš dozvědět, jak událost končí kanonicky, vyzkoušej mírně odlišnou volbu možností.* [[Zpět na začátek příběhu.]]"Běžte!" zařval jsi jako zvíře. Nenávist a hněv z tebou cloumaly a špička meče se pomaličku zvedala. "U všech prokletých bohů, běžte!" Síla tvého hlasu a smrt, která ti planula z tváře, byla už na statečné legionáře příliš. Rozutekli se jako zajíci před lovícím vlkem a žádný z nich se ti neodvážil postavit na odpor. Tyčila se před tebou masivní brána do císařského paláce. Na ochozech se hemžili střelci a dokonce tam stála i masivní balista. Ušklíbl ses. Věděl jsi, že se nikdo neodváží vystřelit jediný šíp. Mávl jsi Mečem v agresivním oblouku, uvolněná síla rozlomila mohutná křídla brány a sám kámen, který tvořil zdivo, na několika místech pukl. Prošel jsi skrze oblouk portálu a vkročil jsi na nádvoří. Na vrcholu palácové věže jsi zahlédl říšského maršála Scavellu, který hulákal rozkazy na zděšené obránce. "Evakuujte císaře! Střílejte na toho vetřelce! Varujte pretoriány!" [[Zaútočit na generála Scavellu.]] [[Pokračovat do paláce.]]
Počet spuštění: sem tam nějaký